• +420 736 402 039
  • nakladatelstvi@euskaldun.cz

Náš příběh

Byla to láska k literatuře jako takové, která nám dodala odvahu k prvnímu kroku. Tím byla Vítkova věta: „Márty, už vím, co budeme dělat, založíme nakladatelství!“ Následovala Martinova odpověď: „Tak jo.“ Tehdy se psal rok 2020, ideální čas pustit se do něčeho nového a nejistého...

Měli jsme poměrně zřetelnou vizi, jak chceme přispět ke kulturní rozmanitosti, jenomže jsme tak docela nevěděli, jak na to. Jak se dělá taková kniha? Co všechno to obnáší? Na tyto otázky jsme postupně hledali odpovědi. Nakonec jsme je našli do té míry, že jsme byli schopni vydat první knihu – sbírku povídek Hostina Uroborova, jejímž autorem je právě Martin. Tu se především sám její autor jal prodávat v hospodách, na fotbalových hřištích nebo v útrobách univerzitní jídelny – to byl způsob, jak jsme postupně získávali finance a kuráž pustit se do prvního překladového titulu.

Vydání katalánského románu Zpívám já a hora tančí se ukázalo být zlomové. Byla to velká zátěžová zkouška, která měla odkrýt, zda naše počínání má předpoklady být něčím dlouhodobým, nebo se jedná jen o krátkodechou záležitost. Když se ukázalo, že bychom mohli na literárním kolbišti obstát, otázek druhu „jak se to dělá“ začalo násobně přibývat.

Vedle Martina a Vítka byla již od samého počátku součástí Euskaldunu Ester, a i ona musela neustále objevovat vodítka k tomu, jak na to. Jak se sází knihy? Jak se navrhuje obálka? Odpovědí byl vizuální jazyk, kterým hovoří každá naše kniha. Netrvalo dlouho a po náš bok se postavil Miloš. Na vlastní kůži jsme pocítili, že již u dvou knížek je provoz nakladatelství činností vyžadující určitou porci logistické zručnosti. A stejným způsobem, jakým si Miloš osvojil překládání palet s knihami, naučil se vést ediční řady, řídit práci na knize nebo kočírovat rozličné manýry redaktorů, překladatelů, korektorů, grafiků a dalších.

V polovině roku 2026 se k nám přidala Anna, čímž – zaplaťpánbůh – oslabila nadvládu mužů v našem spolku. Ta si vzala na starost komunikaci se světem venku, takzvané pí ár. Od začátků před pěti, šesti lety přibylo lecčeho – povinností, přátel, zodpovědnosti, zážitků. Už nejsme jen nakladatelstvím, krom vydávání knih pravidelně pořádáme cykly literárně-poznávacích večerů, podílíme se vydávání podcastu, jako překladatelé nebo redaktoři spolupracujeme s jinými organizacemi. Avšak to, co stálo na úplném úvodu, rozhodně nezmizelo – radost, že máme možnost dělat to, co děláme. Třebaže někdy unavení, třebaže po splnění jiných povinností, třebaže navzdory tomu, co je rozumné.

Odebírejte nás